1804 - 1945 - Šternberkové

Část A


   Šternberkové se tak stali posledními šlechtickými majiteli. Jako správní centrum celého panství zde byla soustředěna hospodářská administrativa a správa poddanských vesnic. Leopold Šternberk zemřel v roce 1858. Malenovice získává jeho syn Leopold (zemřel 1899) a po něm jeho syn opět Leopold (zemřel 1937. Hodnota malenovického panství o výměře 3005 ha se roku 1919 odhadovala na 12 181 973 Kč. Po smrti Leopolda (v roce 1937) převzal Malenovice jeho druhorozený syn Jaroslav. Do poklidného života náhle vpadla německá okupace. Hrabě Jaroslav Šternberk byl okupanty nucen přihlásit se k německé národnosti. Jaroslav odmítl stát se Němcem a až do své smrti se hlásil k národnosti české. Za to však musel nést následky. Okupanti mu zabavili malenovický velkostatek, na který v únoru 1942 uvalili vnucenou správu, ta trvala až do osvobození v roce 1945. Jaroslav Šternberk se konce války nedočkal. Zemřel v únoru 1943. Malenovice byly osvobozeny 3. května 1945 rumunskými vojáky. Po zániku okupační správy se už Šternberkové do Malenovic nevrátili. Majetkové zájmy předurčeného dědice ing. Františka Šternberka (pobýval v Číně, Francii, Jižní Africe) hájil jeho bratr Leopold Šternberk. V březnu 1946 bylo provedeno šetření v otázce zestátnění majetku. Zpráva byla formulována v tom smyslu, že František Šternberk není české národnosti a tudíž hrad může být zestátněn. Jen vdova po Jaroslavu Šternberkovi Marie Šternberková (rozená Grošová) obhájila své dědické nároky, a proto jí byl ponechán pohořelický zámek a čtvrtina výměry celého malenovického statku.

Část B


   Starý panský šlechtický rod, jehož původ se ztrácí v temnotě dávnověku. V listinách k roku 1130 se objevují nejprve jména Zdislava a Blažeje ze Šternberka. Jistá rodová linie začíná Zdislavem, který žil kolem roku 1220. Jeho syn Jaroslav byl prvním zemským hejtmanem na Moravě, porazil Tatary roku 1241 nebo 1242 před Olomoucí a obdržel jako odměnu za nádherné vítězství rozsáhlá území. Hned po obdržení tohoto daru postavil hrad Šternberk. Město vzniklé při hradu Šternberk v roce 1296 obdrželo faru, v níž bylo zřízeno proboštství s určitým počtem členů řádu (jehož příslušníci se neřídí jedním pravidlem řádu, ale žijí podle jiných směrnic), které existovalo až do roku 1784. Jeho synem Zdislavem ( 1289 - 97? nejvyššího purkrabího v Čechách, + 1300) byla založena linie moravských Šternberků, která roku 1574 vymřela. Majetná hrabata ze Šternberka žijící nyní na Moravě patří k české linii a teprve od roku 1804 vlastní na Moravě pozemky. V Čechách postavil Zdislav ze Šternberka roku 1242 na svém statku Divišov také hrad, kterému dal jméno Šternberk. Odtud získával rod ještě další statky, mezi kterými je třeba vyzvednou Konopiště a Holice, protože od roku 1441 se hlavní linie rodu nazývaly konopišťská a holická. Konopiště ztratili Šternberkové roku 1592 a holičští vymřeli roku 1712 Janem Václavem, k.k. komořím a radou. Členové obou linií byli povýšeni do říšského hraběcího stavu 24. 12. 1661. Díky oběma synům hraběte Adama Vratislava ze Šternberka byla konopišťská větev rozdělena na 2 další linie. Starší syn Franz Damian (+ 1719) založil větev Sternberg-Manderscheid (1830 linie vymřela) o od mladšího syna Franze Leopolda (+1745) pochází linie Serowitzů, kterým bylo od roku 1804 na Moravě uděleno panství Malenovice. Členové větve moravských Šternberků založené Zdislavem (1300) se rozšířili daleko po Moravě a objevili se ve 14. století v různých liniích ve Šternberku, Lukově, Holešově, Veselé, ve Zlíně, atd. Nejstarším sídlem byl od roku 1242 Šternberk, který v témž roce založil Jaroslav. Po jeho smrti v díle pokračoval jeho stejnojmenný syn, který zemřel bez dědice v roce 1296 a jeho majetek tedy převzal bratr jeho otce Albert. Albert byl prvním velmistrem řádu křížovníků a roku 1321 se stal dědicem Dionýsa ze Šternberku. Ten zemřel již roku 1330 a zanechal majetek synu svého bratra Štefanovi, po kterém dědili roku 1357 jeho synové Albert a Zdeněk. Albert, nejprve kanovník v Olomouci, poté biskup ve Schwerinu a pak díky přízni císaře Karla IV. arcibiskup v Magdeburku, vyměnil poslední arcibiskupství s biskupem Petrem Jelitem v Litomyšli roku 1372. Roku 1375 uzavřel smlouvu se synem svého bratra Petrem o převzetí Šternberka s mnoha jinými statky, které již jmenovaný Petr zdědil po Albertově smrti v roce 1380 a sám zemřel bezdětný. O jeho majetek se podělili závětí určení dědicové Petr z Kravař a Marquard ze Šternberka, přičemž první z nich převzal Šternberk. Kromě Šternberka vlastnil rod ještě delší nebo kratší čas různá panství nebo statky na Moravě. Nejdéle se udržel na Holešově, kde rod vymřel po meči roku 1574 Heinrichem ze Šternberka. Holešov byl již od roku 1350 ve vlastnictví rodu (1353 Stephan ze Šternberka, 1481 Albrecht mladší a Albrecht starší, 1520 Jan starší a Jan mladší, 1555 Heinrich, po kterém dědily jeho sestry Anna a Elisabetha). Lukov obsadil rod v letech 1350 - 1516 (1368 Matthias ze St., brněnský nejvyšší zemský komoří, 1373 jeho synové Zdeněk a Jan, 1376 Jan ze St., brněnský nejvyšší komoří (již dříve zmíněný) a 1386 olomoucký nejvyšší komoří, 1406 Johann a Albert (synové již zmíněného Zdeňka), 1415 Georg a Laček. 1453 Matyáš a Jiří (1464+), kteří ustanovili dědicem nejmladšího bratra Albrechta, který 1480 odstoupil vlastnictví svému bratranci Albertu mladšímu, jehož dcera Ludmila nechala intabulovat Lukov Vilému Kunovi z Kunštátu). Kvasice byly 1511 - 1546 sjednoceny s Holešovem, Světlov byl v držení rodu v letech 1350 - 1430 ( 1350 - Albert, po jeho smrti 1360 synové Alex a Vilém, 1412 Jaroslav), Veselou vlastnil od roku 1378 do 1382 Albert a roku 1412 přešel spolu s a Boršicemi opět na Jaroslava, po jehož smrti se jako majitel v letech 1420 - 1447 objevuje Zdeněk Konopišťský ze St.. Zlín se objevuje v letech 1358 - 1437 jako majetek (1360 Alexe a Viléma, 1391 Alberta, 1397 Zdeňka, 1408 Alberta prodali Jiří a Laček ze Šternberka Zlín). Rodokmen hraběte Leopolda - současného představitele rodiny- obsahuje 32 polí

Erb: V modrém poli osmicípá zlatá hvězda. Klenot: modré křídlo, mezi kterým proniká hvězda. Přikrývadla: modro - zlatá.

historický erb