Tajné chodby z hradu.
Hrad byl od severní a východní strany obehnán valy, jejichž zbytky se na východní straně dosud dochovaly. Za valy se rozprostírá les zvaný Skalka, který směrem na Zlín přechází v kopec zvaný Šternberk .
Z původního hradu vedla podzemní chodba až na Šternberk , kde byl v houští ukrytý východ.Když byl hrad obléhán nepřátelským vojskem , přešla část hradní posádky chodbou až na Šternberk a vpadla obléhajícímu vojsku do zad. Když hrozilo nebezpečí, že hradu bude dobyto , prchli obležení chodbou do bezpečí. Nyní je chodba sesutá a zasypaná a také východ není k nalezení . Starší lidé vyprávěli, že při vykopávání pařezů v lese se mnohdy do tajné chodby propadli.
Jiná tajná chodba měla vésti z hradní studny do místního kostela sv. Mikuláše . Studna je hluboká 33 metrů a voda je v ní dodnes. Záhadu se pokusil rozluštit potápěč , který studnu prozkoumal.Nenašel nic kromě utopené kočky. Ve studni tedy chodba není.
Na druhou stranu , ale některé domy kolem kostela prokazatelně zbytky chodeb ve sklepích mají. Předpokládá se , že vedly na faru nebo do místního pivovaru.
Tajemné dveře.
Za bránou hradu pod věží je v koutě kámen jako čtverec a je nižší, do země zazděný. Dříve tam byl otvor a lezlo se do něj po žebři. Přišlo se do dosti velkého prostranství. Strop byl klenutý z pálených cihel a boky byly z kamení. V jednom boku jsou jakoby kvádrem zazděny dveře. Jednou se hrad opravoval a opravu prováděl stavitel Tabara z Napajedel se svými zedníky. Zbylé zdivo odváželi do té prostory a všimli si kvádrem zazděných dveří. Stavitel poručil zedníkům vylomit některý kvádr, aby se podívali, co tam je. Po několikadenní námaze se jim nepodařilo vylomit ani jeden kámen ve dveřích. Snad byly zataveny olovem. Tak zůstal otvor zahalen tajemstvím. Prostora před dveřmi se zasypávala při opravách starým zdivem, takže je nyní celá vyplněná rumoviskem.
O soše svatého Vendelína.
V dávných dobách pásával na panství ovčák ovce. Měl velmi hezkou dceru. Tu si oblíbil zámecký pán. Ovčák varoval svou dceru a připomínal jí, aby si s pány nic nezačínala a od té doby jí hlídal. Dověděl se o tom zámecký pán. Dal ovčáka zavolat do zámku, kde byl mučen a utracen.Když přišel nový pán na zámek a dověděl se o této příhodě, dal tělo ovčáka pohřbít na pahrbek pod zámkem a postavit na hrob sochu svatého Vendelína, patrona ovčáků.
O kapličce u Svaté vody.
Podle ústního podání, které se mezi lidmi zachovalo vypráví se, že studánka se jmenovala “Královská studánka” a to proto, že velkomoravský král Svatopluk když lovíval v těchto lesích vždy prý odpočíval u zdejší studánky. Jest to pravděpodobné, neboť Velehrad není odtud daleko.
Podle vyprávění lidu má voda ve studánce kromě dobré a osvěžující chuti i léčivé účinky. Kaplička byla postavena roku 1853 jedním provazníkem z Napajedel, který byl slepý. Jednou na čísi popud vypravil se ku studánce, aby její vodou umyl své oči a stalo se, že po umytí vodou se uzdravil a nabyl opět zraku. Požádal proto pana hraběte Leopolda Šternberka, by mu dovolil u studánky postavit kapličku, což mu hrabě dovolil, ba dokonce i potřebný materiál mu daroval. Až do světové války bylo zvykem, že matky za uzdravení nemocných dětí nosili sem dětské košilky, které uvazovaly na stromy ve žlebě pod pramenem.
